Nikol Krištofová.
Na konci loňského roku vydala Katarína Knechtová album s názvem Svety. Titulní písní je stejnojmenná skladba Svety, o které sama říká, že je v ní jiskra radosti a naděje. Obalem desky poukazuje na mužsko-ženský element, který je podle ní v každém z nás. Vyjadřuje tak i podporu LGBT lidem. Katarína nám v rozhovoru také prozradila, jak vypadá její proces tvoření, co by doporučila začínajícím umělcům a jaký rozdíl vidí mezi slovenskou a českou hudební scénou.
Ke konci loňského roku jste vydala desku s názvem Svety, jaký je ten Váš?
V poslední době se mi na tuto otázku těžko odpovídá, protože víceméně čerpám ze svého vnitřního světa. Žiji v takové nějaké bublině, ve světe fantazie. Tím, že je teď okolní svět zastavený a trvá to už strašně dlouho, mám pocit, že už si na nějaké věci neumím ani vzpomenout. Ten život, který byl před aktuální situací, je čím dál tím víc vzdálenější a vzácnější. Snažím se na ty věci nemyslet a žít tak nějak ze dne na den, vyplnit si prostor nějakými aktivitami a být tak sama se sebou v klidu, ale ne vždy se to daří. Můj vnitřní svět je hlavně pestrý, a to mi pomáhá vyrovnat se s realitou celkově, ať už dnes nebo před tím, než začal tento covidový cirkus.
Zmiňujete v rozhovoru, že název a fotky k albu znázorňují mužsko-ženský element. Kde Vás napadla tato myšlenka na uchopení vizuálu alba, co Vás k tomuto nápadu inspirovalo?
To je zajímavá otázka. V podstatě je to tak, že v každé ženě je část muže a v každém muži je nějaká část ženy. A to je vlastně dobře. U někoho samozřejmě převažuje víc ten mužský element, u někoho ženský. Hlavně je to o různorodosti, které se hlavně v naších krajinách vyhýbáme. Mám pocit, že v Čechách tolik ne, ale na Slovensku jsou lidé velmi konzervativní. Jsou různé možnosti existence nebo vnímání člověka, ať už v souvislosti s pohlavím nebo životním stylem. Já osobně se přikláním ke svobodě, ale velmi citlivě. Alespoň na takovém příkladu v souvislosti s vizuálem desky jsem chtěla vyjádřit pochopení a dát najevo i mou podporu. Základem je, aby člověk mohl být v této společnosti sám sebou. Takže mě inspiroval právě již zmíněný konzervativní přístup k LGBT komunitě. Například, když se nějaká žena cítí lépe v mužském světě a nejraději nosí kalhoty, má krátké vlasy, není správně pokud jí lidé nadávají do leseb. Takže přístup, jak se lidé k sobě chovají byla inspirace.
Na albu jste pracovala 4 roky, co na tvorbě desky zabere nejvíce času? A jak takový proces vypadá?
To je také zajímavá otázka, neboť je to proces, který je velmi proměnlivý, alespoň tedy u mě. Rozhodně trvá nějaký čas. Já například přicházím k samotnému natáčení už s nějakou myšlenkou, mnohdy už i s nějakým celkovým konceptem, ale ten se může za chodu změnit, protože už to není o tom, že bychom vydali jedno album za rok nebo dva. Existuje totiž kvantum hudby, kterou člověk nedokáže ani pojmout, procítit a mnohdy ani poslechnout. Každou píseň tedy tvořím jako samostatný celek a snažím se do ní vložit maximum.
Promítáte do textů vždy Vaše životní zkušenosti, osobní příběhy nebo to mohou být i příběhy lidí z vašeho okolí či smyšlené události? Kde čerpáte inspiraci?
Snažím se být velmi autentická. Když jsem součástí někoho příběhu nebo si něco zajímavého přečtu, tak se to může do textu odrazit. Inspirace je vlastně všude kolem. Otázka je, nakolik jsou ty emoční receptory schopny něco zachytit. Zda to ve mně zanechá nějaký pocit, o který se mohu opřít. Nějakou myšlenku, kterou můžu uchopit a rozvinout.
Plánujete k některé skladbě z alba Svety natočit další videoklip?
Přiznám se, že ne. Pokračuji už v další tvorbě a shodou okolností začínám tento týden (druhá část března 2021, pozn. red.) ve studiu pracovat na nových písních. Už otvírám další kapitolu.
Máte své oblíbené místo, kde ráda tvoříte?
Nemám. To je věc, kterou si neumím naprogramovat. Zkoušela jsem i způsob, že si sednu v deset ráno za klavír a pracuji, abych měla režim. Některým umělcům to vyhovuje, ale mně ne. Zařídila jsem si dokonce s kamarádkou ateliér, kde mám klavír a občas tam chodím, ale pokud mám v hlavě program, že jdu tvořit, tak se mi to většinou nedaří. Takže dávám přednost tomu, že zachytávám různé harmonie, případně si píšu nápady a potom je spojuji dohromady v moment, kdy mám konkrétní představu. Když se to stane, sednu si za klavír, nahraji si to a vznikne demo nahrávka.
Když Vás napadne nějaký text nebo melodie, zapíšete si to hned nebo to necháte v hlavě zrát?
Obojí. Někdy si myslím, že je to už poslední píseň, co jsem složila, ale vzápětí uplyne ně-jaký čas a najednou mě něco napadne, například v autě – to okamžitě auto odstavím a nahraju si melodii. Nápady si často následně pouštím, různě je upravuji, případně si k tomu píšu poznámky a když ztratím nit, tak to nechám odložené. Když se k tomu vrátím a stále mě to baví, tak na tom dále pracuji, přemýšlím nad produkcí a tak dále.
Máte i nějaký příběh z příprav nově vydaného alba, na který se nedá zapomenout?Těch příběhů je hodně, které mám. Ale jsou tak osobní, že o nich nechci mluvit. A lhát nebudu (smích), protože jsou velmi intimní, takže se s nimi podělit nemůžu.
Kdybyste měla zazpívat a představit jednu píseň z nové desky lidem, která by to byla a proč? Má pro Vás nějaká skladba speciální význam?
Asi by to byly Svety (titulní píseň k desce Svety, pozn. red.). Svety je píseň, která byla inspirovaná mladými lidmi, se kterými jsem v té době trávila spoustu času a je v ní jiskra radosti a naděje. Velmi ráda na to období vzpomínám. Navíc je taneční, má zvuk, na který byli mojí fanoušci zvyklí.
Kolik lidí se na vydání desky podílí?
Docela hodně. Jsou to producenti, kterých je vždycky víc. Potom různí studioví muzikanti, ať už kluci z mojí kapely, nebo muzikanti, které mám na albu díky Christianovi Eignerovi (bubeník z kapely Depeche mode, pozn. red.). Dále jsou to lidé, kteří souvisí s vydáváním desky. Manažerka, lidé, se kterými dělám koncept, vizuál, promo fotografie, obal desky apod.
A co byste doporučila začínajícím muzikantům, kteří se rozhodli, že chtějí vydat desku, ale nemají s tím zkušenosti?
Já si myslím, že v dnešní době mladí lidé přesně ví, co mají dělat. Myslím si, že radit není na místě. Každý si najde ten vlastní způsob sám, pokud ho hledá. Pro někoho je zajímavé jít za vydavatelstvím a podepsat smlouvu. Nebo si zvolí vlastní cestu a budou intenzivněji komunikovat přes sociální sítě, shánět si fanoušky, ukazovat se, hrát hodně koncertů a snažit se dostat tvorbu mezi lidi, což je dneska to nejtěžší. Ale žádný klíč neexistuje.
Nicméně ani vydavatelství, ani sociální sítě nezaručí, že se člověk stane úspěšným muzikantem, na to není žádný recept. V naších krajinách už vůbec ne, protože to, že má někdo 120 000 lidí na Instagramu neznamená, že ti sledující přijdou na koncert. A naopak, jsou kapely, které nemají na sociálních sítích moc fanoušků, ale mají obrovskou sledovanost na YouTube a lidé chodí na koncerty. Je to vždycky o dané skupině lidí, kterou chcete oslovit a musíte vědět, kde ji hledat a jak moc je ochotná Vás poslouchat. Důležitá je reálná zpětná vazba, ne pouhý like na sociálních sítích. Ale pokud bych měla poradit, tak je důležité vydržet, nevzdávat se a hledat si tu svou vlastní cestu. To je nejdůležitější, protože každá doba přináší to svoje.
A jak vlastně vzpomínáte na svůj začátek?
Já jsem začínala v době, kdy jsem posílala demo nahrávky na kazetě. Je to strašné, ale je to tak. Textař mi zasílal texty poštou a já na ně musela čekat i dva týdny. Takto my jsme začínali. Udržet si fanoušky tolik let je velmi těžké, pokud lidi nezaujmete, jdou dál. Za mě je rozhodně nejdůležitější vydržet a nevzdat se.
Jste velmi úspěšná slovenská zpěvačka, skladatelka a koncertujete i u nás v ČR. Jak funguje výběr písní na koncerty? Máte jiný repertoár v Čechách?
Tohle je přesně ta otázka, na kterou se nedá odpovědět. To, co se líbí lidem v Česku, tak nemusí fungovat na Slovensku a naopak. Takže to beru jako šťastnou shodu okolností a myslím si, že mám obrovské štěstí. Když do Česka přijedu, tak cítím od lidí podporu, radost z mé hudby a vnímám, že tam mám fanouškovskou základnu, za kterou jsem velmi vděčná a rozhodně to neberu jako samozřejmost. Máme sice spoustu společného, ale rozdíl mezi trhy je.
A uslyší čeští fanoušci (jakmile to bude možné) na koncertech stále i skladby, které patří mezi největší hity jako Spomal a Můj Bože?
Jasně. Já mám radost z toho, že dělám často nějaký upgrade, aby to bylo zajímavé – jak pro mě, tak i pro kapelu. Chci, aby to bylo živé a autentické. Tohle jsou ale písně, které lidi na koncertech milují, mají s nimi prožité své osobní věci. Jsem na to právem hrdá a nikdy lidi nechci o ty emoce ochudit. Takže rozhodně je budu stále na koncertech hrát.
Odkaz na novou desku Svety: odkaz