Nikol Krištofová.
Po mnoho let se lidé zajímají, jestli jsou ve vesmíru sami nebo ne. Vesmír je tak rozlehlý, že tato otázka nejde zodpovědět jednoduše. Námi viditelný vesmír je jen malá část celého vesmíru, a i v té viditelné části je velmi technicky náročné zkoumat a dohlédnout na všechny planety všech solárních systémů.
Ze všech planet v námi viditelném vesmíru můžeme velkou část vyškrtnout podle podmínek pro život. První podmínkou je, aby se planeta nacházela v obyvatelné zóně. To znamená, že nesmí být příliš blízko své hvězdě, ale zároveň ani ne příliš daleko. Tedy zjednodušeně, aby na planetě nebyly vysoké teploty ani velmi nízké a aby úroveň záření byla akorát. Další podmínkou je přítomnost vody, protože právě díky vodě na Zemi vznikl a vyvinul se život. Jde také o to, na jaké úrovni potencionální život bude. Je možné, že na nějakých planetách jsou jednobuněčné organismy, ale bytosti schopné komunikace se nevyvinuly. Pro výpočet komunikace schopných mimozemských civilizací ve stejném okamžiku v celém vesmíru (i námi neviditelném), existuje Drakeova rovnice. Tu vytvořil astronom Frank Drake v 60. letech 20. století. Do rovnice započítává i hodnoty jako je přírůstek hvězd, kolik z nich má planetární systémy, jak dlouho by asi mimozemská civilizace existovala a další.
Bylo několik adeptů pro možný život. Většina z nich je z naší Sluneční soustavy, pouze několik planet mimo Sluneční soustavu bylo zkoumáno na přítomnost živých organismů. Prvním kandidátem byla Venuše. Je na kraji obyvatelné zóny a je podobné velikosti jako Země. Její atmosféra je ale tak hustá a má vysoké procento skleníkových plynů, že na povrchu Venuše je až 500°C. Druhým adeptem byl Mars. Ten je menší než Země, ale nemá hustou atmosféru jako Venuše. Teploty se tam pohybují v dobrých hodnotách, a dokonce má i podobnou stavbu jako Země, tedy například chladnější póly. Po zkoumání povrchu pomocí vozítek sice život objeven nebyl, ani voda, ale nachází se tam stopy, že dříve zde voda pravděpodobně byla. Také se uvažuje o nové kolonii lidí, co by se na Marsu mohla během několika let postavit.
Dalšími adepty pro život jsou dva měsíce. Měsíc Saturnu Titan je v některých věcech podobný Zemi. Například má koloběh a roční období. Rozdíl ale je, že zatímco Země má koloběh vody, Titan má koloběh metanu, například má v atmosféře i oblačnost, mraky, které jsou tvořeny převážně metanem. Posledním, ale asi nejpravděpodobnějším místem pro život je měsíc Jupiteru Europa. Ta má veškerý povrch tvořený oceánem, na povrchu zamrzlým. Je šance, že v tak rozlehlém oceánu se může nacházet nějaký život. Plánuje se vyslat na povrch v následujících letech vozítko, aby z občasných výtrysků vody skrz led získalo informace o obsahu vody.
Jestli se nějaký život opravdu nachází ve vesmíru možná to ani v tomto století nezjistíme, jelikož většina vhodných planet a měsíců je pro nás stále nedosažitelná. Vzdálenosti jsou tak velké, že by na tato místa nedoletěly ani sondy a vozítka, natož lidská posádka.