Tereza Dohnalová.
Skoro by se zdálo, že v dnešní době ztratily vánoční svátky své kouzlo. Na každém kroku vás prodejci lákají na slevy, nákupní centra praskají ve švech a léky na utišení předvánočního stresu také nejsou žádnou novinkou. Honíme se za dokonalými svátky a zážitky, bylo to ale takto i dříve? A jak si užívali vánočního klidu Češi v 19. století?
Pokud se vrátíme o pár desetiletí nazpět, ocitneme se v roce 1890, kdy jsme stále ještě byli součástí Rakouska-Uherska. Jistě vás nepřekvapí, že i v té době si rodiny zdobily vánoční stromeček, mnohem zajímavější je však fakt, že běžným zvykem se krášlení stromků stalo až v polovině 19. století. Stejně tak se i podoba naší, dnes klasické, štědrovečerní večeře ujala až později a celý tento nápad přišel z Rakouska.
Když jsme si teď nastínili atmosféru Vánoc předminulého století, můžeme se přesunout k srovnávání. Pokud opomineme zvyklostní odlišnosti, které se postupem času různě dovytvářely, přeměňovaly, nebo mizely, všimneme si asi té nejhlavnější změny. Nepřehlédnutelné komercializace vánoc. To obnáší nikdy nekončící seznam příbuzných, kterým musíte ještě něco koupit, jen aby se neřeklo. Kde se ale vzal tento pocit povinnosti? Proč se jen nezastavíme a neuvědomíme si, že prosinec a vánoce nejsou jen o materiálních dárcích, ale také o tom, kolik dáme po stránce duševní. Tuto otázku vám nezodpovím, ale můžete se nad tím zkusit zamyslet sami. Protože váš život utváří vaše rozhodnutí, tak proč to zkusit.
Do Štědrého dne nám zbývá jen devět dní, a pokud stále nemáte nakoupené dárky, možná se budete cítit pod tlakem a obklopeni všudypřítomným stresem. Pojďme na to ale všichni zapomenout a soustředit se na maličkosti. Třeba na to, jak můžete někomu zlepšit den, jen tím, že se na něj usmějete. Nebo si uklidíte pokoj, či uvaříte večeři pro celou rodinu. Protože vánoce jsou přeci o našich bližních.