Loading...
Příroda

Náš vesmír ve středu Gravastar

Nikol Krištofová.

V předchozí části série o Vesmíru jsme se zaměřili na jeho stáří, velikost, ale také jak vznikl a jak funguje. Tentokrát se budeme věnovat hvězdám, planetám a exoplanetám.

Hvězdy byly pozorovány a zkoumány již od starověku, jelikož se jedná o nejlépe viditelné objekty. Nachází se po celém vesmíru a je jich nespočetně. Některé jsou již za hranicí naší viditelnosti. To znamená, že světlo od nich by k nám letělo déle než existuje celý vesmír. Každá hvězda se liší od jiné především hmotností, velikostí a hustotou. Rozdělují se do několika skupin, a to podle Spektrální klasifikace.

Poprvé se toto rozdělení objevilo na Harvardově univerzitě před více jak sto lety. Probíhá právě na základě vlastností hvězd, svítivosti, jasnosti a jejich teplotě. Původně se hvězdy dělily pouze do sedmi skupin, ve dvacátém století ale postoupila technologie a s tím i objevy. Byly tedy přidány další čtyři skupiny. V současnosti se jedná o skupiny W-O-B-A-F-G-K-M-L-T-Y. Například naše Slunce spadá pod skupinu G. To znamená žlutý trpaslík. Hvězdy jsou dále rozdělovány podle jejich typů. Těch je v současnosti objevených už několik desítek. Existuje ale i několik zajímavějších objektů.

Supernovy nejsou přímo hvězdami, jde o exploze hvězd masivních velikostí. Hvězda se zhroutí kvůli své vlastní gravitaci a do okolí vyvrhne rázovou vlnu s mnoha těžkými prvky. Právě díky supernovám byl umožněn život na Zemi. Podle některých teorií je i možné, že například druhové vymírání na konci křídy bylo způsobeno výbuch supernovy. Neutronové hvězdy vznikají jako následek výbuchu supernovy. Jsou tvořeny neutrony, které u sebe drží gravitace. Ve vesmíru jsou špatně pozorované, jelikož nevyzařují mnoho světla. Gravastar je pravděpodobně nejzajímavějším objektem. Jde pouze o hypotetickou hvězdu, která by měla nahradit teorii černých děr. Její autoři dokonce přišli i s kontroverzní myšlenkou, že celý námi známý vesmír by se mohl nacházet ve středu masivní Gravastar.

Pod pojem planeta můžeme zařadit pouze objekty v naší Sluneční soustavě. Hlavní definicí je, že musí obíhat kolem Slunce, mít svoji vlastní oběžnou dráhu, být nad určitou hmotností a velikostí a vzhledově podobní kouli. Vznikají pravděpodobně seskupením z mlhovin a v jejich jádru nedochází k žádným reakcím. Většinu energie získávají ze Slunce nebo z gravitačních a dalších fyzikálních jevů. Naše Sluneční soustava má osm planet. První čtyři se nazývají terestrické, neboli kamenné, jelikož jsou tvořené z hornin. Zbylé čtyři jsou plynné, tvořeny převážně z plynů.

Pojem exoplanety se používá pro objekty planetárního typu mimo naši soustavu. Ty byly poprvé objevovány až mnohem později. Například úplně první potvrzená exoplaneta se našla až v roce 1992. Od té doby se díky zlepšující technice nalezly další čtyři tisíce z nich a každým rokem jich přibývá. K 1. říjnu 2019 je jich registrovaných 4 118. Planety se na rozdíl od hvězd hledají mnohem hůře, jelikož nevydávají žádné světlo ani záření. Valná většina z objevených exoplanet byla tedy nalezena nepřímými metodami jako například efekt zakřivení gravitační čočky. Nejbližší objevenou exoplanetou je Proxima Centauri b. Nachází se 4,2 světelných let daleko od naší Země. Obíhá okolo naší nejbližší hvězdy Proxima Centauri a dokonce se nachází v její obyvatelné zóně. Pokud by pozdější zkoumání potvrdily domněnky vědců, že jde o kamennou planetu s atmosférou, je šance na možný život zde.

Třetí část série bude zaměřena na objevování vesmíru člověkem, tedy i úspěchy a neúspěchy vesmírných misí.

 

Zdroj: Adi Kavazovic

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *