Julie Šafová
Devátý a zároveň předposlední film amerického režiséra Quentina Tarantina v České republice premiéroval 15. srpna. Již nyní je možné bez nejmenších pochyb říci, že se jedná o jeden z nejnavštěvovanějšího snímku letošního léta. Téměř tříhodinová podívaná diváky zavede do světa zářivého Hollywoodu šedesátých let, takového, jaký si pamatuje sám režisér.
Hlavními protagonisty snímku je americký herec Rick Dalton (Leonardo DiCaprio), který stojí na pokraji zjištění, že jeho filmová kariéra se pomalu chýlí ke konci, a jeho přítel kaskadér Cliff Booth (Brad Pitt). Ve filmu se objeví i reálná postava americké herečky Sharon Tate (Margot Robbie), manželky režiséra Romana Polanského, která byla roku 1969 brutálně zavražděna členy skupiny Charlese Mansona.
Nejen skvělé herecké obsazení
Film samotný není příliš nabitý dějem, je zaměřen spíše na budování atmosféry, analýzu hlavních postav a pečlivé vykreslení záře Hollywoodu v 60. letech. Poslední hodina filmu ale předešlou vleklost snímku vynahrazuje a rozhodně dělá čest svému režisérovi jako mistrovi groteskně násilných scén, které připomínají „béčkové” snímky.
Pitt a DiCaprio ve svých rolích absolutně excelují. Spolu tvoří zábavné a dynamické duo, které se na plátně báječně doplňuje. Zatímco Rick Dalton v podání Dicapria je nevyrovnaným alkoholikem se stagnující kariérou, Cliff Booth s tváří Brada Pitta je nejen kaskadérem přebývajícím se svým psem v miniaturním karavanu, ale zároveň Daltonovým řidičem, terapeutem a věrným přítelem.
Margot Robbie je v roli Sharon Tate okouzlující bytostí, která si užívá života plnými doušky. Za zmínku rozhodně stojí i Margaret Qualley v roli jedné z členek Mansonovy „rodiny”, díky které se diváci dočkají vypjaté scény na Spahnově ranči, kde celá skupina nějaký čas přebývala. Ve vedlejších rolích se objevil i Luke Perry, Al Pacino, Dakota Fanning nebo Lena Dunham. Je škoda, že více prostoru ve filmu nedostal jeden z hlavních hybatelů děje, a to Charles Manson sám, na plátně se objeví pouze v jedné scéně.
Hudba, vtip a elán
Obrovskou část všech tarantinovských filmů tvoří nezapomenutelná hudba a ani Tenkrát v Hollywoodu není výjimkou. Snímku vévodí převážně písně z druhé poloviny 60. let, od The Mamas & the Papas přes Deep Purple, The Box Tops a Neila Diamonda po The Rolling Stones. Autorem jedné z použitých skladeb je dokonce Charles Manson sám (píseň I’ll Never Say Never To Always).
Stejně jako předchozí snímky Quentina Tarantina i tento je plný odkazů na režisérovi předchozí filmy či díla jiných osob (samotný název je očividně inspirován filmem Once upon a time in the west od Sergia Leoneho). Na plátně se objevují i zábavné úpravy již existujících značek či postav (například postava Bruce Leeho, která vzbudila mírnou kontroverzi) nebo značky existující pouze v Tarantinových filmech (například značka cigaret Red Apple, která se objevila již ve snímcích Pulp Fiction nebo Kill Bill).
Quentin Tarantino nám před očima přepisuje historii a dělá to tak mistrně, že tři hodiny utečou jako voda. Tenkrát v Hollywoodu se může pyšnit nejen hvězdným hereckým obsazením a skvělým soundtrackem, ale hlavně důvtipným scénářem a nepřekonatelným režisérem. Snímek je stoprocentně hoden zápisu v dějinách kinematografie a stojí rozhodně i za druhé (nebo třetí?) zhlédnutí.
